Muzeum Keltičkova kovárna

MUZEUM KELTIČKOVA KOVÁRNA

Muzeum bylo zřízeno v r.2000 ve Slezské Ostravě – Zamost, Keltičkova č.136/6 a to ve svém domku slezským patriotou Svatoplukem Chodurou (s laskavým svolením manželky Danuše). Muzeum nemá žádné stálé, ani placené pracovníky a veškerá činnost je hrazená ze skromného důchodu vlastníků. Celý interiér muzea byl navržen tak aby sloužil vyhovujícím způsobem návštěvníkům k prohlídce i výkladu.

Svatopluk Chodura, vlastník i provozovatel expozice se podílí na badání historie Slezska, udržovacích profesích muzea, muzejnické činnosti, výkladem, koupí exponátů, doplňováním i obměňováním. Prioritou je doplňováním historie Slezska – slezského regionu.

Danuše Chodurová (manželka) je neúnavná pomocnice, muzejnice, ošetřovatelka exponátů, amatérská slezská malířka, výtvarnice a podílí se rovněž jako muzejní průvodce.

Velice zajímavý dům ve Slezské Ostravě (kde je vybudováno muzeum) nabízí zajímavou podívanou. Muzeum Keltičkova kovárna je v domě z roku 1866, stropy jsou vystavěné v klenbě a takřka dnešní podobu provedl Anton Berner, Zamost Nr.2. Dům byl postaven na základech ještě staršího domu, podle posudku ještě před r.1700. Cihly jsou domácky pálené, klenba provedena s podpěrou.

Pozemek muzea je nejhistoričtějším místem Ostravy

Na tomto pozemku totiž stávala legendární Zamostská dvorská kovárna, ve které Jan Keltička (kolem r.1750) použil zdejší kamenné uhlí. Kovář Keltička byl národnosti "wasrpolské" tj. „Slezan“.

V Zamostské dvorské kovárně rozžhavil v polovině 18. století železo – pro hraběcí rod Wilczků. Nalezené předměty z historické kovárny (kovové i nekovové), pocházejí z období 17. – 20 st. a návštěvník je nalezne v muzeu mezi jinými dalšími exponáty.

Vystavované předměty se nacházejí na ploše 42 m2, v 8 prosklených vitrínách, na zdech, ve vestavěném regálu a to v celkovém počtu okolo 2000 ks. V depozitáři se uchovávají zemědělské nářadí, dřevěné pluhy z počátku 19. st. (dřevěné brány s kovanými hroty, koňské ohlavky, cugle, opratě, kola od vozů, kovadliny atd.; tyto exponáty nelze vystavit pro nedostatek místa).

Všechny exponáty muzea jsou zaměřeny na původní Keltičkovo řemeslo, to jest kovářství a hornictví, dále na nástroje spojené s touto profesí. Většina exponátů pochází z našeho ostravského regionu – tj. „Slezska“. Nejstarší vystavovanou kolekcí, která se nachází v muzeu, je sada kamenných obráběcích nástrojů, ze zdejšího těšínského regionu, tj. z období starší doby kamenné (30000 – 25000 let před n. l.).

Všechny exponáty jedinečně mapují nejstarší osidlovací proces našeho slezského regionu. Zajímavou skutečností je, že se (náš) dům z r.1866 vlivem důlní činnosti postupně propadá (dnes prý nepatrně), do dnešního dne to činí (dle měření) minimálně 10 m. Z tohoto důvodu je nutno co pět let dům omladit. Funkční náklady muzejnické činnosti nesou v plné výši vlastnici, ze svého důchodu.

Památník nálezci uhlí

V těsné blízkosti domu č.136/6 na Keltičkově ulici, jsem zhotovil památník nálezci uhlí „Janu Keltičkovi“ a manželce „Danuši Chodurové“, za její uzdravení.

Památník byl zbudován na čedičovém tzv. „bazaltu“ a odhalen 18. dubna 2002. Ptáte se proč? Vedlo mě k tomu zjištění, že po dobu těžby uhlí  (tj. bezmála 250 let), se v Ostravě nenašel nikdo, kdo by vzdal hold nálezci uhlí památníkem.

Památník vyjadřuje poctu: „černému zlatu, národnostním kulturám i obětem dolování v tomto slezském kraji. V regionu Ostravy se prolínala národnost slezská, polská a německá, proto nese bazaltový památník nápis v těchto jazycích …

… A KÁMEN POČAL HŘÁT

… I ŠUTER VYDAL ČEPLO

… NA POCZATKU KAMIEŇ ZAGŘAL

… UND DER STEIN FING AN ZU WÄRMEN

NÁLEZCE UHLI KELTIČKA

Kaplička patronce SLEZSKA sv. Hedvice

V blízkosti slezskoostravského památníku Jana Keltičky, jsem vybudoval se svou manželkou Danuši další památku – kapličku. Torzo této kapličky jsem objevil na černé skládce slezskoostravského obvodu.

Kaplička byla po zhotovení zasvěcená patronce SLEZSKA sv. Hedvice. Se svou manželkou Danuši, jsme ji umístili na hranici našeho pozemku, obezdili jsme ji a nasměrovali k ulici, k prospěchu všech lidi. Kaplička sv. Hedviky byla vysvěcena 4. září 2005 paterem Janem Plačkem a vysvěceni byla přítomná stovka osob u Keltičkova muzea. Stalo se to už tradici, že se zde konají každoročně přímluvy ke svaté Hedvice, patronce Slezska (tak tomu bylo i letos a bude i příští rok). Kaplička je volně přístupná všem lidem dobré vůle.

V roce 1174 se narodila sv. Hedvika Slezská a to v Andechsu, Bavorském Německu.

Když bylo dívce dvanáct let, byla svým otcem z mocensko – politických zájmů provdána za  vévodu Jindřicha I. Manželství bylo šťastné. Věnovala se blahu lidu. Založila první ženský konvent ve Slezsku. Hedvika připravovala cestu zástupcům četných řádů, aby se mohly usadit ve Slezsku. Během života musela vystát mnoho útrap.

Zemřela přesně ve svých 70 letech 15. října 1243 v Třebnici v Polsku. Papež Klement IV. Hedviku svatořečil už 26. března 1267. Je patronkou Slezska, Polska, Berlína, Vratislavi, Třebnice, Krakova, vyhnanců z vlasti a snoubenců.

V roce 1750 nalez uhlí v Ostravě

„Při staré silnici, vedoucí z Opavy do Polska, bydlil ve Slezské Ostravě kovář. Měl při břehu Ostravice proti Zámostní bráně skrovnou, chudou chaloupku a vedle ní podkovářskou dílnu (dnes je zde „Muzeum Keltičkova kovárna).

Na několika začernalých sloupcích spočívala děravá střecha, kryjící otevřenou výheň a kůlnu s podkovářským náčiním. Čím více upadal obchod a povoznictví při starých zemských cestách, tím více také upadala řemesla, kdysi tak v podhradích a při obchodních stezkách vzkvétající. A čím hůře se slezsko-ostravskému (polsko-ostravskému!) kováři Keltičkovi dařilo, tím více hladových krků a starostí přibývalo. 

Jedenkrát došlo kováři palivo, a proto se rozhodl, že si u kamenitého polička, v údolí Burňa vyseká divoce rostoucí plánice. Vzal s tovaryšem sekyry a pily a šli.

Bylo to v červnu. Letní slunce žhavě osvětlovalo rovinatý kraj pod slezskoostravským kopcem a Ostravice z dálky klikatila se stříbrným tokem k městu. Na Burni vystupovalo místy z pískovců kamení zvláštní černé barvy. Kovář se ho dosud nikdy tak nevšiml jako toho dne. Když první strom kácely, větve od kamene osekali a pařez ze země dobývali, viděl Keltička i s tovaryšem, že země pod plánicí je složena z černého kamení.

Ve slezskoostravském (polskoostravském!) kostele vyzváněli právě poledne. Tovaryš proto rozdělal na poli malý oheň a přistavil k němu několik vykopaných černých kamenů, aby si na nich mohli ohřát oběd. Ale více se podivili. Černé kameny od ohně chytily a hořely ještě i tehdy, když dávno dříví pohořelo.

Brzy se o tom roznesla pověst po celém okolí a lidé černé kamení, jemuž uhlí říkali, vykopávali a topili jím. Kovář Keltička pak pozemek na Burni prodal těžařům na dolování a žil spokojeně ve staré kovárně při Ostravici (10-136)“. 

A to je konec pověsti o nálezu uhlí v Polské Ostravě, dnes Slezská Ostrava – Zamost.

Nepřímý důkaz, je vlastně důkaz o existenci uhlí na Polské Ostravě v roce 1750!

Jan Ulrich, Wilczkův Porubský správce, na listině ze dne 17. února 1783 uvádí – „v padesátých letech 18. st. se v Polské Ostravě konaly pokusy s dobýváním uhlí.“

Jan Willburg uvádí, Wilczkův správce, že tamější kováři o výskytu uhlí už dávno věděli. 

Dne 24. XI. 1753 oznamuje Václav Kořenský, hejtman přerovského kraje, nález uhlí nepochybně z Polské Ostravy. V duchu tehdejších zvyklostí si vyžádal v r.1753 u dvora privilegium na 20 let na výlučné kutání, a to uhlí. Zkoušky se vzorky, které Kořenský zaslal, se konaly v kovárně brněnského kovářského cechmistra  Jiřího Himmlera 24. XI. 1753. Vídeň  však žádost zamítá. 

Existenci uhlí na Polské Ostravě potvrzuje zpráva Františka Karla Josefa sv. pána z Eichendorfu, a tahle informace je klíčová.

29. X. 1757 držitel manského statku Sedlnice u Příbora František Karel Josef, svobodný Pán z Eichendorfu uvádí: …„že ze slezské strany mu donesl neznámý člověk vzorky uhlí objevené prý na panství „velkého kavalíra“; jednalo se o pana polsko-ostravského, a prosil proto taktéž o ochranu.

Po třinácti letech všeobecné znalosti uhlí na panství polskoostravském se zviditelnil dobrodruh z Lagnova (dnes součást Klimkovic). V roce 1763 písemně oznámil klímkovický mlynář Augustin nález stříbra u Staré Vsi, Vřesiny a Klimkovic, dále zlata v oblasti Olbramic a také uhlí na Polské Ostravě.

Je pozoruhodné, že po oznámení (se zajímal hlavně stříbrem) se skutečně podařilo horníkovi (vyslaných šichmistrém Janem Antonínem Alisem z Kutné Hory) nalézt vzorky stříbrné rudy které dobrodruh Augustin označil ve sněhu. Stříbrná ruda u Staré Vsi, Vřesiny a Klimkovic pocházely nepochybně od báňsko – štiavnických horníků Voglera a Neugebauera; kteří  v květnu byli povoláni do  Slezska a rudu přivezli sebou.

Jak jsem přišel na podvod Augustina?

V květnu r.1763 je z Uher (ze Slovenska) povolání Vogler a Neugebauer a jsou pověřeni nalézt stříbrnou případně zlatou rudu ve Slezských horách (k posílení finančního potencionálů válkou vyčerpané habsburské monarchie). V letech 1763 – 1770 se Vídeň pokoušela o obnovu slezského hornictví.

Josef Vogler a Jakub Neugebauer, horníci ze státních dolů z Banské Štiávnice, byli pověřeni prozkoumávat staré doly, rovněž pohoří táhnoucí se od Horního Benešova až Jánskému vrchu u Javorníku. Při této informativní pochůzce, přišli prý na blíže neuvedených místech „na stopy po zrudnění stříbrných rud“. 

O něco později oznamují nález stříbrného dolu v kopcích Bruntálského panství na „Petrových kamenech“. Analýzou, kterou  provedl Alis, byl zjištěn vysoký obsah stříbra v kusu stříbrné rudy. Nález vzbudil nedůvěru báňských odborníků a podezření, že se jedná o podvod. Rozborem se zjistilo, že ruda pochází ze Štiávnicko – kremnického pohoří. Vyšetřováním případu Vogler a Neugebauer, se zabýval Locela. Tento zjistil závažné nedostatky. Neugebauer strávil prý většinu času u své matky v Pruském Slezsku, Vogler  zase v hostincích.

Jednalo se o podhozenou a následně účelově nalezenou rudu v okolí Polské Ostravy? Stříbrnou rudu z Banské Šťávnice? Prodávali rudu i dalším zájemcům? Jak patrno, měli vzorků  stříbrné  rudy povíce a nakoupil si u nich i dobrodruh Augustin?! Dopustil se podvodu bývalý klimkovický mlynář pomoci dvou nepoctivých horníků z Banské Štiavnice?

V průběhu staletí bylo věrohodně prokázáno, že je mnohdy potřebné rovněž doplnit vymazanou historii tzv. intuičním čtením mezi řádky a logickým úsudkem. Začíná se, s vyhledáním a zařazením (využití) skutečných historických události dané doby v bezprostřední oblasti a místa zkoumané záhady. (Pomocný historický faktor je však velice zavádějící a citlivý i na dotek).

Záhadné kremnické Augustinové stříbro je prokázáno, jediní kdo dopravili (v květnu 1763) stříbrnou rudu do Slezska byli Vogler a Neugebauer. Zda Vogler a Neugebauer Augustinovi prodali stříbrnou rudu, nebo darovali, ponechám na úsudku a fantazii čtenáře.

Uvádí se, že Jan Augustin založil těžařskou společnost a dostal se do konfliktu se sedláky ze Zamostu, dne 7. IX. 1785 vrchní inspektor dokonce Augustina nechal vsadit do žaláře.

Záhadou ani není, že se v průběhu dlouhého časového údobí 19. – 21. st. se ve výše jmenovaných vsích (ostravského kraje a v okolí) stříbrné a zlaté rudné ložisko nenalézá a ani se zde další Augustinovo stříbro už nikde nepotvrdilo a netěžilo. 

Nalezl uhlí Keltička? Ale, je provedena zkouška.

Veledůležitá zkouška výhřevnosti na Zamostu

Podle historika R. Drápaly „Die Entdeckung der Steinkohle zu Schles. Ostrau“, který uvádí v knize z r.1927 na str.16. zkoušku výhřevnosti uhlí v Zamostské dvorské kovárně (dnes „Muzeum Keltičkova kovárna“) a jmenuje přímo Jana Keltičku.

O prvopočátečním nálezci uhlí Janu Keltičkovi na panstvím polskoostravském jsou svorně přesvědčeni:  archivář Alois Červenka, Alois Adamus, Bukovanský, Tengler a dále F. Wattolik v knize „Geschichte der stadt Mährisch Ostrau“, V. Křístek – Ostravská  hornická mluva a jiní. Kdo teda nalezl uhlí na Polské Ostravě?

Z knihy Die Entdeckung der Steinkohle zu Schles. Ostrau autora R. Drápaly na str.16 – 17 jednoznačně vyplývají tato fakta: „… dem Zamoster Schmied Johann Keltička, bestätigten ….“. F.Watolik ve své knize – Gesichte der stadt Mährisch Ostrau uvádí nálezce a kováře ve shodě s předcházejícím autorem a dalšími historiky města Ostravy, např.: archivář Alois Červenka, Alois Adamus, Bukovanský, Tengler atd.

A aby byla pověst o nálezci uhlí ještě zajímavější, tak uvádím i verzi vlastníka panství – Wilczků: „Podle ústního podání uhlí v Ostravsko-karvinském revíru v r.1776 nalezl mlynář jménem Keltička v Adámkově strži (Burňa) v místech jámy Emy“.

Je to neuvěřitelné, ale takto je zaznamenán prvopočátek nálezce uhlí Keltičky v knize „Dějiny hraběcích Wilczkových kamenouhelných dolů“; knihu nechal napsat ředitel hraběcích Wilczkových dolů Hans Höfer ve spolupráci s Antonínem Beigrem, důlním měřičem jmenovaných dolů. Dějiny sepsány na žádost vlastníka v Polské Ostravě dne 7. XII. 1917.

Matrika, Keltička – Zamost

         Uvedená data odhalil v Zemském archivu v Opavě amatérský historik Svatopluk Chodura a následně věnoval všem občanům města Ostravy. Dokument vložil do rukou primátora města Ostravy pana Zedníka, město se o existenci dokumentu a doplněných historických údajů nikdy veřejně nezmínilo.

V období let 1706 – 1768. V roce 1706 se narodil se v Muglinově, na panství hrabat Wilczků, otec nálezce uhlí Jan Keltička. Výpis z matriky polskoostravské.

14. IV. 1726 – dokonala Eva Keltičková, dívka ze Zamostu, pochovaná u sv. Jiřího. (Dřevěný kostel sv. Jiřího v Polské Ostravě sloužil svému účelu až do r.1555. Od roku 1555 se uvádí, že v místě dřevěného kostela byl vystavěn zděný kostel, zasvěcen rovněž sv. Jiřímu.)

R.1729 – se žení Jan Keltička (otec nálezce uhlí) s Marianou, v kostele na Polské Ostravě. (Podle Aloise Červenky na str. 39 sňatkové matriky.)

27. V. 1730 – se narodila Anna, otec Joanes Celticzka  a Mariana (matka), katolička – Zamost. (Kněz uvádí v matrice jméno i příjmení někdy foneticky, nebo tak, jak uznal za vhodné).

5. IV. 1736 – zemřel Jakub Keltička náhle, dobrý katolík, 70 let maje, pochován u sv. Jiřího.

R.1739 – narodil se Jan Keltička, nálezce uhlí na Polské Ostravě, syn Jana Keltičky a Mariany. Následující informace nelze dohledat, ale uvádí se, že byl „Osvobozen od robot za roční reluici 9 zlatých 36 krejcarů“. (Biograf. Slovník Slezska a Severní Moravy č.1. Opava – Ostrava 1993).

24. III. 1748 – na str. 82 se píše, že odešla Marina, manželka Jana Keltičky ve věku 44 let, svátostí svatou zaopatřena, pohřbena zde – Zamost.

Je docela možné, že po smrti manželky Mariny se Jan Keltička znovu oženil, nenašel jsem o této rodinné události ani zmínku, oženil se?

Kolik mohl mít let Keltička z Polské Ostravy?

Kdo a koho je tajemná Anna?

Přestěhoval se Jan Keltička s Annou do obce Polská Ostrava?

Kdo zůstal v Záměstské kovárně?

Faktem je, že se kovárna nalézala oproti Zamostské brány!

Faktem je rovněž, že po roce 1748 vyvstalo mnoho otazníků.? |*

V letech 1750 – 1753 je potvrzen nalez uhlí na  Polské Ostravě, je Janu Keltičkovi (nálezci) 14 let?

Nálezce uhlí Jana Keltičku POTVRZUJE lidová tradice a je to věrohodnější tvrzení, nežli teze o výužívání uhlí lovců mamutů pro svoji potřebu na LANDEKU …

Z pomocných pramenů vyplívá, že v této době našel uhlí se svým otcem, rovněž Janem Keltičkou.

8. IV. 1751 zemřel Thomas Keltička v Polské Ostravě ve věku 26 let. |*

25. VI. 1751 zemřela Katharina (Michaely) Keltičková z Muglinova. |*

5. IX. 1751 se narodila Marie Anna Rosaria, otec Joannes Keltička a Anna. Kmotři Andrea Vitisk? A Joanna Dostalowá Polská Ostrava. |*

26. IV. 1756 se narodil Jakobus Anton, otec Joannes Keltička a Anna, kmotři Andrea Vitisk a Joanna Dostalová Polská Ostrava. |*

7. V. 1767 – zemřel Jan Keltička, duševně  zaopatřen, vyzpovídán, ve věku 63 let.

R.1769 – „Urbář Jeho Excelence pána Josepha … Maria Wilczeka…“ V Polské Ostravě se nějaký Jan Keltička sice nalézal, ale je nepochybně jisto, že s nálezcem uhlí neměl nic společného (snad to byl jeho syn nebo vnuk). Je zcela jisto, že povolaní „kovář“, zde – bylo vepsáno dodatečně a to jiným stylem písma! Proto je pro mne (vsuvka v urbáři) – nevěruhodná. |*

28. října 1776 obdržel polskoostravský kovář Jan Keltička povolení k dolování uhlí v údolí Burňa, od tohoto dne bylo započato dolování v Polské Ostravě.

R.1776 – podle farních polskoostravských matrik, jakož i zápisů na ředitelství Wilczkových dolů, nabyl Keltička 28. X. 1776 (1766?) úředního oprávnění ke štolovému dobývání  uhlí; toto právo prodal později tehdejšímu majiteli panství v Polské Ostravě, hraběti Františku Josefu Wilczkovi, tento se stál rovněž prvním majitelem ostravsko-karvinského revíru.

Na památku tohoto začátku dolování byla každoročně 28. října konána hornická slavnost, která se udržela až do roku 1838, údajně každý havíř v tento den dostával stříbrný dvacetník.

R.1780 – prodal Jan Keltička kutací právo Františku J. Wilczkovi, polsko-ostravskému  pánu.

Od roku 1782 byla zahájena pravidelná těžba uhlí v Polské Ostravě. Keltička po krátkém obdoby těžby uhlí, prodal kutací právo hraběti Wilczkovi, držiteli panství polsko-ostravského, který se stal zakladatelem hornického průmyslu na Ostravsku. Dokazuje to listina opavského zemského úřadu  z r.1782.

14. VI. 1783 vyzval zemský úřad hraběte Wilczka k účinnějšímu dolování. Uhlí se těžilo ručně v dřevěných kbelících rumpálem, otlačením ručně, později žentourovým zařízením, otáčeným 2 voly a přitom těžba byla nepatrná. V r.1783 bylo vytěženo 3 105 vídeňských centů uhlí v ceně 1080 zlatých.

V letech 1790 – 5948 vídeňských měřic (vídeňská měřice – 76 vídeňských liber, 100 vídeňských liber – 56 kg) v ceně 2385 zlatých. Horní právo se řídilo středověkými zásadami. V Rakouském Slezsku, ale ani na Moravě, nebylo horního soudu, proto byly podřízeny v rámci říše (habsburské monarchie) hornímu soudu v Kutné Hoře.

Matrika Keltičků – byla rovněž uveřejněna (v roce 2005) v knize Svatopluka Chodury „Slezská ve SLEZSKU“ a "Slezsko v Evropě"; z těchto knih jsou čerpány rovněž i webové informace. Zemský archiv Opava 3081 SO VII 1, 3082 SO VII 2, 3083 SO 3.

Legenda rodů Keltičků

Jan Keltička, otec nálezce uhlí, se narodil v Muglinově. Vyučil se kovářskému řemeslu u mistra kováře Havelky v obci Zamost (dnes Muzeum Keltičkova kovárna). Po výuce odchází tovaryš na vandr, do světa k jiným kovářským mistrům na praxi, odchází na jih do Tyrol. Po návratu z vandru se vrací zpět do obce Zamost k mistru Havelkovi.

Zamostský kovář Havelka je vlastníkem kovárny na Zamostu, později proslavené tzv. Keltičkový kovárny; je nedílnou součástí a spojovacím článkem s nálezcem uhlí na polské Ostravě Janem Keltičkou.

Po krátkém čase kovář Havelka umírá a Jan Keltička se žení s Marianou, vdovou po zesnulém kováři. Kolik měli dětí?

14. IV. 1726 dokonala Eva Keltičková, dívka ze Zamostu, pochovaná u sv. Jiřího.

V. 1730 se narodila Keltičkům dcera Anna.

Roku 1739 se jim narodil syn Jan. Jméno dostal po otci, byl rovněž  zasvěcen do tajů kovářského řemesla. 

Jan Keltička (nálezce uhlí), šel po vyučení na půl roku na praxi k městskému kováři v sousední Moravské Ostravě, a na dalšího půl roku k městskému kováři do Klimkovic.

24. III. 1748 Janu Keltičkovi (nálezci uhlí) umírá matka Mariana.

Tak jak bylo zvykem, ubírá se na vandr, on, se vydal do Německa a Belgie. Nepochybně zde přišel do styku s kamenným uhlím, rovněž se s největší pravděpodobnosti seznámil se způsobem dobývání uhlí. Po návratu okolo r.1750 se podílel na nálezu kamenného uhlí ve strži Adámkově v  údolí  Burňa, a  to i se  svým otcem. Na důlních mapách se na pravé straně údolí Burňa nalézá výchozí útvar odkrytého karbonu.

Podle matriky, 7. V. 1767 umírá otec nálezce uhlí Jana Keltičky.

14. VII. 1768 píše „v dobrozdání Jana Jakuba Lutze: od 1. – VII. 1768  s jedním havířem a jedním tesařem jsme obnovili kutné dílo vybudované v minulém roce …“. Dále píše, že poslali jisté množství uhlí na zkoušku především okolním kovářům… (pokračuje a jmenuje všechny konkrétně). Jmenuje kováře v Moravské Ostravě, dále Zamostského dvorského kováře Jana Keltičku … atd. „Zkoušku výhřevnosti uhlí provedl v Zamostské dvorské kovárně Jan Keltička“ (dnes je zde „Muzeum Keltičkova kovárna “).

KELTIČKA A JEHO ROD ?

Podařilo se mi dohledat rodovou větev Jana Keltičky (nálezce uhlí v Ostravě), aktivně žije i v 21. století.

František Keltička, jeho rod žil v Hrušově a jeho kořeny jsou propletené s bratren Janem Keltičkou ze Zamostu. Od 18. století v Hrušově žil a některé údaje jsem už zveřejnil.

Marie Kozubalová (nar.1864 v Heřmanicich,+1949), dcera Josefa Keltyčky a Františky… Odkaz původu a spříznění s rodem nálezce uhlí polskoostravským dnes uchovává rodové dokumenty její vnučka Jana Pyková.

Marie Tesařová, do společenství rodu Jana Keltičky se také hrdě hlásí pí. prof. Tesařová z Brna, rovněž její babička (dle údajů) pochází z Keltičkova rodů.

Podařilo se mi dohledat i jiné podstatné souvislosti a fakta, navazující na  zdejší slezskou karbonovou oblast a prvopočátek, ale … ?

KELTIČKA Jan a nepřesnosti 21. století?

KELTIČKA Jan: narozen 01.01.1739 …? (Nedoložený zdroj!)

Místo narození: ve Slezské Ostravě. (Když už, tak Polska Ostrava – Zamost!)

Místa působení: Muglinov, Ostrava, Slezská Ostrava (m. č. Ostravy) …? (Ostrava jako celek nebyla, a nebyla ani Slezská Ostrava!! Vše patřilo pod panství polskoostravské, řídicí centrum – Polská Ostrava, později Klímkovice!)

Obor působení: kovář, údajný objevitel uhlí na Ostravsku.

Podle pověsti objevil kolem roku 1760 podpovrchovou sloj černého uhlí v údolí Burňa v místech pozdějšího dolu a koksovny Trojice a začal tohoto paliva užívat ve své kovářské dílně. Pramen – Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Opava: Optys, 1993. ISBN 80-85819-05-8.

Vážení přátele, popsal jsem Vám naší činnost a přesto, že na propagaci muzea a pro financování našeho muzea nebyli vyčleněné peníze ze zdrojů sponzorů i města, tak přesto chceme vstoupit do povědomí občanů, kraje i Evropy. Naší snahou je provozovat expozici do té doby, dokud se podaří u-financovat, udržet provoz expozice (renovaci, propagaci, nákup exponátů, náklady na elektřinu, topení, telefon, internet, čistící a konzervační prostředky atd.).

Jedinou a opravdovou viditelnou propagaci našeho muzea nalezneš občane na ostravských informačních panelech. Ale? „Muzeum Keltičkova kovárna“ je zde uváděná pod neuvěřitelným názvem – „Keltičkova továrna“.

Muzeum Keltičkova kovárna byla uvedena v Českém rozhlasu a to v pořadu „Křížem krajem“. http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.php?id=00545406&br=64&s = (14.05.2007 09:15)

Rovněž Česká televize natočila pořád o ostravském nálezci uhlí a o muzeu. INTERNETOVÁ ADRESA: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123499335-zahady-toma-wizarda/ (upozornění – vlož TV kvalitu; 16. 11. 2009  Hořící kámen).

A to nejlepší na konec: …„Pan Chodura dokonce našel místo kde stávala Keltičkova kovárna, chtěl ji zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti. Ale tahle skvělá myšlenka skončí zatím za hromadou cihel a přitom by to bylo jako, jako by Praha měla památku na kněžnu Libuši.“ … … …?

Co dodat? Není zájem…       …?

Všechny uvedené informace jsme ochotni doložit i naši plodnou činnost. 

Informace pro web jsou čerpány z knihy Svatopluka Chodury – „Slezská ve SLEZSKU“ a „Slezsko v Evropě“ a lze je rovněž doložit.

Vstupné do muzea je od počátku dobrovolné, vhodné

zejména pro školy, turisty a všechny milovníky historie.

Jediným omezením muzea je omezený počet návštěvníků, prostory je limitován (regulován) a to do dvanácti osob (patnáct žáků). Za příhodného počasí je výklad společný před muzeem a následná prohlídka regulována po skupinkách, za co se omlouváme.

Těšíme se na Vaší návštěvu

Tel: 596 242 O36;                    mobil: 777 194 658

Keltičkova 136/6, Ostrava (okres Ostrava-město)

http://www.keltickovakovarna.wbs.cz/   

/www.keltickovakovarna.wbs.cz/

keltickovakovarna@seznam.cz

GPS: N49°50'16,07" E18°17'56,15" (233 n.m.)